O nás / About us

Jmenuji se Šárka Mikolášková, v současné době žiji se smečkou psů na vesnici poblíž Brna. Jako malá jsem objímala kdejakého psíčka, ratlíka, hafana-prostě co mělo 4 nohy a trochu připomínalo psa se mě těžko zbavilo. Rodiče jsem svojí vášní doháněla k šílenství a strachu, ale já i párkrát pokousaná, jsem ve svých citech nepolevovala a hladila a dlachnila kdeco. Rodiče zase nepolevovali ve svém "PES DO BYTU DO MĚSTA NEPATŘÍ " a povolili mi od mravence přes pakobylky, šneky, rybičky, myši, křečky, morčata, králíky, zajíce, krtka, holuby, ptáčky všeho druhu, ale vytouženého pejska ne. Nic se nedalo dělat a tak jsem záviděla všem šťastnějším dětem okolo a navštěvovala zoologický kroužek a kynologické cvičiště a snila o velikém chlupatém černém vlčákovi. Až jednou tomu náhoda chtěla, kamarádka při venčení svého Českého fouska našla fenku čistokrevného ořecha-vypadala jako kříženec špice a středního knírače a bůh ví čeho ještě. Proste byla úžasná. Kamarádku doma s fenkou pochopitelně vyhodili a tak mi ji velkoryse dala ! Byla jsem šťastná, ale trochu mi to kazila vzpomínka na rodiče a co bude doma? Pojmenovala jsem ji hned Míša a schovala ji pod psací stůl a ve své šestileté hlavě mě připadlo, že takto to bude nejlepší, nikdo ji nenajde a budu ji venčit tajně když naši nebudou doma. Vydrželo to půl dne, ale když jsem šla pro čtvrtý chleba s máslem, Míša byla odhalena. U nás doma bylo pozdvižení-tatík křičel, že pes musí z domu, já i brácha jsme brečeli, mamka nevěděla ke komu se přidat. Nakonec padlo "Jdi a vrat ji kamarádce co ji našla a ať se postarají její rodiče a s fenou se nevracej" ! A tak jsem šla-pro slzy jsem na cestu neviděla. Neměla jsem však za žádnou cenu v plánu ji vracet. Chodila jsem po ulicích s Míšou pěkně dlouho až mě to napadlo.. Rychle k mému strýci-bydlí kousek od nás, miluje zvířata, uvažoval o koupi psa, ale zatím žádného nemá! Strýc si vše vyslechl, dali s tetou a babičkou hlavy do hromady a když viděl jak svorně brečíme-já, bratranec, sestřenka a pak i teta-svolil! Hurá! Bylo vyhráno, Míša našla domov a já tak na půl svého pejska. Míša v naší rodině prožila dlouhých 14 let a odchovala i štěňátka, když nám na vycházce utekla a nakryl ji Slovenský čuvac. Jistě ve svém psím nebi vzpomíná na náš šílený výcvik, který pod mým "odborným" vedením absolvovala. Když už toho měla dost, vyvlíkla se z obojku a tradá domů a my s křikem ze cvičáku za ní. Byla děsně chytrá a paličatá a já neúnavná. Když byla Míša už stará a já pořád a pořád dotírala na rodiče, že už jsem dost velká se o psa starat a cvičit si ho sama a prosila a prosila, tak tatík v mých 15.letech svolil s podmínkou, že mi psa pořídí, když úspěšně dodělám šílenou Strojní průmyslovku (kam jsem se dostala po neúspěšném přihlášení na zemědělskou a veterinární), a pod podmínkou, že to bude pes do velikosti pudla (znal jezevčíka, mopse, pudla, "vlčáka" a Míšu).. Trochu mi to vzalo radost-chtěla jsem toho "chlupatého vlčáka", ale začala jsem vyjednávat-prosila jsem postupně o dobrmana (nemá tolik chlupů), boxera (je hodnej), středního knírače (je skoro malej ), ale tatík nepovolil. Pak přišel s návrhem, že jeho známý má mopslíky, to že je pes do bytu akorát. Prostě bylo načase rychle jednat, než budu chodit po ulici s mopsem a sbohem výcviku a sbohem "chlupatý vlčáku"! V té době, zrovna když jsme byli na návštěvě u známých v Praze tam probíhala výstava pudlů, tatík měl radost: "běžte se podívat tam bude pěkných pejsků a tam vyberete". Znechuceně jsem se ploužila kolem kruhů - bože to bylo pro mě šílené-nechtěla jsem "pudla, středního - černýho Andyho, nevychovaného co měla půlka Brna"! Byla jsem pěkně nafučená a pořád máti odsekávala, že toto je šílený a že raději nic než toto a tak...dokola...až najednou vidím obrovského psa-pudla černého, sám klusal v kruhu, hlavu hrdě nesl! Jeho paní, myslela jsem že je z Německa, mu tiše dávala povely. Stála jsem jako přimražená, byla to nádhera. Šla jsem blíž a dala se s paní ze které se vyklubala pražanda, do řeci - pejsky měla z Německa, byli to královští pudlové, měli i zkoušky-jeden z nich ten nejstarší dokonce ZVV1! Byli velcí jako vlčák a byli to pudlové! Spiklenecky mrkáme na sebe s máti! Bylo vybráno! Málem jsem se počurala radostí :) Tatík do odběru našeho nádherného a chytrého Brutíka netušil co jsme na něho ušili! Když paní otevřela a na nás se vyhrnula ta smečka obrpudlů, málem se složil! Koktal, že se nám TO nevejde do auta, a že jde raději na vzduch, to jsme si nedomluvili a tak. Ale nám s máti zářili oči: "Je to pudl?...Je...Tak co jsi chtěl-to je"! BRUTUS HILL KRÁL se stal na dlouhých 13 let mojí šílenou psí láskou, dosáhl výstavních i pracovních úspěchu, byl ten nejlepší pes - byl můj první. Proto mu i zde věnuji kousek místa na jinak čistokrevných belgicích stránkách. Jedno naše belgicí štěňátko po něm má i jméno. Ale Brutovu krev v sobe nesou jiné jeho pudlí děti! Dalším mým životním krokem bylo stěhování na vesnici, samozřejmě s Brutíkem. A tam už mohl být dán volný průchod mým snům o velkém černém "chlupatém vlčákovi". Už jsem věděla, že to nebude jen tak " nějaký vlčák " ale zjistila jsem, že existuje dokonale krásný a elegantní pes s tajemným názvem GROENENDAEL. Zjišťovala jsem co se dalo a psala chovatelům Belgických ovčáku v ČR i SR - tento pes u nás zatím nebyl. Rozhodla jsem se počkat až bude a až se zde za pár let objevil začala jsem dlouze vybírat. Vybírala jsem pečlivě a dlouho, bylo jasné že to bude fenečka, neboť Brut byl velmi žárlivý a nesnášenlivý ke psím samcům. Konečně jsem se rozhodla a rodiče si vybrala, otec mojí fenky byl mnou obdivovaný nádherný a perfektně vycvičený pes Assan a maminkou krasavice z Jugoslávie, asi. A tak po letech v roce 1993 jsem se stala hrdou majitelkou nádherné groenendaelí holčičky 

HENRIETY BONTE. Moje vytoužená Henrieta se stala šampiónkou ČR, SR, PL, klubu, získala množství titulu a zkoušku ZOP, ZPU1, dala život 15-ti šteňátkům ze 2 vrhu ( A + B z Henrisaru). Henrieta s námi žila více jak 14 let ve výborné kondici bohužel v létě 2007 uhynula na následky opakované mozkové mrtvice. V povaze byla jemná, klidná, mazlivá,navždy bude nezapomenutelnou milou Henuškou a zakladatelkou mojí CHS Z Henrisaru. Henrieta byla veliká mohutná fena - proste pravý černý chlupatý vlčák! Název CHS Z HENRISARU je složeninou našich jmen "HENRI"-eta "SAR"-ka. Jak už to tak bývá kdo si pořídí jednoho Belgičana, nezůstane jen u něho. Nejsem vyjímkou. K Henrietě a Brutíkovi časem přibyla moje plavo - stříbrná krasavice neuvěřitelně chundelatá tervuerenka DENNY BARNACKÝ PRAMEN. Nebyla naplánovaná jako Henuška, prostě to tak ale muselo být. Jela jsem se jen tak podívat ke kamarádkám na Slovensko na štěňátka po krásné importované Isis, která se mi líbila už dávno a tatínek byl úžasný Enrico-pes s neuvěřitelnou mimikou, kterou Denny podědila. Jednoduše jsem si to malé stříbrné klubíčko pochovala a podívala se do toho jejího komického zvídavého obličeje a bylo jasno - za týden se jelo pro Denny. Nikdy jsem tohoto "hrr" rozhodnutí nelitovala. Byla to fenka nejen nádherná, ale i v povaze vyjímečná. Denny v mojí chovatelské stanici odchovala celkem 14 štěňat ze 2 vrhů (C + D z Henrisaru). Denny - "Donůška" mě provázela věrně téměř 15 let . Na jaře 2011 uhynula na selhání srdce. Z našeho vrhu "D" jsem si nechala statnou mohutnou rezavou tervuerenku, fenku jménem DEBRA DENALI Z HENRISARU která je nyní vedoucí v naší psí smečce . Debra je výborné povahy, je chovná a stala se pokračovatelkou mého minichovu tervuerenů. Debra u nás povila 14 štěňat ze 3 vrhů (E + F + H z Henrisaru). Po Debře jsem si ponechala ve spolumajetku její dceru překrásnou vysokou stříbrnou fenku FARINA DONA z HENRISARU, která žije v Blansku a na naši stanici odchovala v roce 2014 moc pěkný vrh I a tak do naší smečky přibyla temperamentní stříbrná INES IOWA Z Henrisaru. V létě 2008 k nám přišla dle očekávání a plánování, elegantní a krásná, veliká, veselá groenendaelka RIVER BLACK Z KOVÁRNY, která navázala na tradici našeho chovu grenů. Dala nám 14 krásných štěňátek (vrh G , CHÂ z Henrisaru). Mimo těchto belgických ovčáků které jsem měla nebo mám a jsou mým srdečním plemenem - jsem shodou okolností získala v roce 2005 prvního našeho maličkého pejsánka - tedy fenečku...a tak do mojí CHS přišla NELINKA, Pražský krysařík.Nelinka, byla úžasnou a milou inteligentní společnicí, oč menší postavy o to většího srdce.Nelinka byla moc krásná a proto byla zařazena do pomocného registru, úspěšně splnila bonitaci a získala opakovaně výborné hodnocení na výstavě. Těšila jsem se na první vrh Pražských krysaříků v mojí CHS Z HENRISARU, ale bohužel nám nebylo osudem přáno a Nelinka tu už není. Odešla nečekaně a předčasně do psího nebe a zůstane nezapomenutelným nenahraditelným miláčkem. Není to ovšem konec krysaříků v naší CHS, ale začátek. Nelinka u nás zažehla velkou oblibu a lásku k tomuto plemeni. Už bez krysaříků nemůžeme být. A tak k nám postupně přišli tito uštěkaní drobci - fenky MADLENKA, HERMÍNKA ALIMAK, ADÉLKA a pejsci MERLIN TOBY a FILÍPEK. Krysaříky vlastníme společně s přítelem, takže i když někteří nejsou přímo moji, jsou všichni spolu a tvoří jednu smečku: "rodokmen nerodokmen - chovnost nechovnost", pejskům je to naštěstí úplně jedno a my je milujeme bez rozdílu. Místo na našich stránkách a v našich srdcích budou mít stále. U krysaříků neplánujeme a nemáme žádné odchovy. Jsou to jen naši mazlíci. Oba pejsci jsou kastrovaní. Nikdy se našich pejsků co nebyli uchovněni nebo nenarostli tak jak jim káže standart nebudeme zbavovat nebo je prodávat, to si naši pejsci nezaslouží a nevidíme k tomu žádný důvod.Sledujte novinky Z HENRISARU, budoucnost nás vždy něčím překvapí. Doufám, že častěji něčím dobrým.Šárka